Kompozice Radky Bodzewicz vtahují do poetického a inspirujícího světa.Nejsou to rozhodně obrazy pro zběžný pohled, ale pro dlouhodobou kontemplaci. Velmi často vzbuzují otázky a v každém případě diváka okouzlují.Umělkyně proměňuje reálné prožitky vlastní narací a vytváří tak příběhy (pro diváka takřka mystické), které mohou být společnosti zrcadlem na příkladu myšlení jednoho jedince.
Jedná se zjevně o potřebu verbalizovat mikrosvět s možnou ambicí učinit z něj makrosvět. Co by vlastně mělo být podstatou umění? Exploatovat a ovlivnit svět kolem nás. Velice zajímavý je autorčin způsob popření jednotlivých perspektivních plánů. Technika známá od doby renesance umožňuje umělkyni větší osvobození od klasické perspektivy a lepší formulaci výtvarné osnovy. Tato strategie jejím dílům, na rozdíl od jiných umělců, umožní vyhnout se v budoucnu časovému ukotvení, s tím, že se její díla mohou stát nadčasovými a svým způsobem nést díky univerzálnímu sdělení. Zároveň je na její tvorbě sympatické, že její kompozice nejsou upovídané a nepotřebují komentář. Sama k obrazům přistupuje tak, že vlastně vytváří vlastní legendy a příběhy.
Dílo Radky Bodzewicz není srovnatelné prakticky s ničím, co se na tuzemské scéně vyskytuje a je až hudebně poetické, literárně inspirující a esteticky naprosto čisté. V posledních letech se autorka také profiluje jako zajímavý experimentátor, který zapojuje do tvorby augmentovanou realitu, která jí umožňuje propojovat klasickou malbu, sochařství a nové technologie v dokonalý celek.
Kurátor: Adam Hnojil
