Zavřené oči symbolizují nejen spánek a snění, ale i umírání a smrt, doufání a beznaděj. Otevřené oči jsou u Siegfrieda Herze někdy extatické, ale častěji ukazují odevzdanost, smíření, rezignaci. Svým vlastním jazykem zde však mluví i gesta postav, jejich pózy vyprávějí své citové bouře i otupění. Herz nepracuje v uzavřených cyklech, opětovně vrací se ke svým tématům, zkouší je nahlédnout jinak a odkrýt tak dosud neznámou část příběhu.
Nalézá a zobrazuje tak nové hrdinky, svádivé a erotické, zasněné, bolestiplné i kruté. Jeho obrazy nejsou jen příběhem smíření či odpuštění, stávají se i němou výčitkou, která přesto křičí své zoufalé zklamání. Všudypřítomná bolest pozvolna sládne, stává se přirozenou součástí lidské zkušenosti, jediným skutečným okamžikem života.
V tvorbě Siegfrieda Herze má mytologie své zvláštní místo, prolíná se jeho obrazy, kresbami i fotografiemi. Herz ale nevidí mytologické příběhy jako nezávazné příhody z dávno zaniklých časů, ale jsou pro něj otevřenou knihou, ke které přidává vlastní zkušenosti i sny. Jeho práce jsou tak zcela současné, ukazují stálost a stejnost lidských emocí, které nepodléhají času ani marným iluzím pokroku. Příběh fatální chyby, nedočkavé touhy, jenž vše ničí a otravuje, se opakuje neustále, patří k základním kódům dějin. Nikoli velkých dějin, hrdinských válek a dobývání, míru i osudových vítězství, ale soukromých intimních historií, o kterých spíše nemluvíme či je jen tlumeně šeptáme. Herz je svých obrazech a vizích vnímavým pozorovatelem, jenž však nepřináší útěchu, ale syrově odkrývá okamžiky času tak ztraceného, že jeho hledání je předem marné a nemožné.
Se zvolenými tématy pozoruhodně souzní i samotná forma Herzových obrazů a kreseb. Tlumená barevnost, rozostřenost kontur a jistá fotografičnost podporují melancholický okamžik zastavení. V některých dílech divák nachází odkazy i k jiným umělcům, k malbám Gerharda Richtera, k fotografiím Miroslava Tichého či Helmuta Newtona nebo ke kresbám Marlene Dumas. Ještě výraznější je Herzova inspirace v kinematografii 20. let 20. století, zejména ve filmech Frize Langa, či v hudbě Richarda Wagnera, v symbolismu i v dekadenci. Herz tyto a mnohé další vlivy, spojuje v původní výraz.
Text: Otto M. Urban
ENG
Closed eyes symbolize not only sleep and dreaming, but also dying and death, hope and hopelessness. Siegfried Herz's open eyes are sometimes ecstatic, but more often they show resignation, reconciliation, resignation. However, the gestures of the characters also speak their own language here, their poses narrating their emotional storms and numbness. Herz does not work in closed cycles, he returns to his themes again and again, trying to look at them differently and thus reveal a previously unknown part of the story.
He finds and thus portrays new heroines, seductive and erotic, dreamy, painful and cruel. His paintings are not only a story of reconciliation or forgiveness, they also become a silent reproach that nevertheless screams its desperate disappointment. The omnipresent pain slowly fades, becoming a natural part of the human experience, the only real moment of life.
Mythology has a special place in Siegfried Herz's work, intertwining in his paintings, drawings and photographs. But Herz does not see mythological stories as uncommitted stories from times long gone, but as an open book to which he adds his own experiences and dreams. His works are thus entirely contemporary, showing the constancy and sameness of human emotions, which are not subject to time or the vain illusions of progress. The story of the fatal mistake, of the impatient desire that destroys and poisons everything, is constantly repeated, it belongs to the basic codes of history. Not great histories, heroic wars and conquests, peace and fateful victories, but private intimate histories that we rather do not speak of or only whisper in hushed whispers. In his paintings and visions, Herz is a perceptive observer who does not bring comfort, but rawly reveals moments of time so lost that the search for it is futile and impossible in advance.
The very form of Herz's paintings and drawings is remarkably consistent with the chosen themes. The muted colours, blurred contours and a certain photographic quality support the melancholic moment of stopping. In some of the works, the viewer finds references to other artists, to the paintings of Gerhard Richter, to the photographs of Miroslav Tichý or Helmut Newton, or to the drawings of Marlene Dumas. Herz's inspiration is even more pronounced in the cinema of the 1920s, especially in the films of Fritz Lang, in the music of Richard Wagner, in Symbolism and in Decadence. Herz combines these and many other influences into an original expression.
Text: Otto M. Urban
