Setkání s umělci z výstavy Ma_Scary : S Patrikem Adamcem, Petrem Niklem a Františkem Antonínem Skálou

 Masky - rituální předměty, které podtrhují, skrývají nebo mění identitu
svého nositele. Člověk se jejich prostřednictvím nejčastěji chránil nebo se snažil
dosáhnout interakce s tím, co jej přesahovalo - přírodními silami, duchy, démony či bohy. Původ mají v dávné historii a jakkoli se jejich účel i podoba během doby významově posouvaly a měnily, součástí lidské každodennosti jsou i dnes. Výstava Ma_scary ve společném prostoru sdílí původní masky přírodních národů s těmi, které je možné najít v práci současných vizuálních umělců. Ve druhém plánu otevírá i témata jako jsou tradice, děs nebo přetvářka.

Radek Wohlmuth.

Patrik Adamec / Karíma Al-Mukhtarová / Karel Balcar / Radka Bodzewicz / Eva Fajčíková / Matěj Hrbek / Tomáš Jetela / Jiří Marek / Petr Nikl / Marcela Putnová / Lucie Rosická / Jan Sakař / Sota Sakuma / František Skála / František Antonín Skála / Timo / Jakub Tomáš / Jakub Tytykalo / Jindra Viková / Jan Vytiska / Moemi Yamamoto

Společenský tlak nás vtěsnává do situací a prostoru mimo naši komfortní zónu. Proto, abychom se pod tímto náporem nesesypali, se snažíme vžívat do různých rolí. Udržet v živé paměti jejich kompletní inventář způsobuje, že z toho ve výsledku můžeme mít hlavu jako pátrací balón.

(Kdo vlastně jsme?)

Petr Nikl: 

Maska je pro mne nikoli přetvářkou, nikoli pouhým maskováním, znetvořením či zkrášlením obličeje.

Maska je možností převtělování se v někoho jiného a tím se zpětně stává zase důvodem k intenzivnějšímu sebepoznávání. Jeden den jsem nosil viktoriánskou papírovou škrabošku, která pokrývá a mění jen horní půlku tváře. Stále jsem se díval do zrcadla, až jsem si na sebe v této podobě zvykl. Když jsem pak masku strhnul, lekl jsem se, jak ve skutečnosti vypadám. Každý z nás má i bez maškarády mnoho podob a maska nám pomáhá si je uvědomit. Podobně jako když vedu loutku, a ona zároveň vede a inspiruje mne, tak i maska mi nabízí vzájemnou hru, nutí mne intuitivně do jiných pohybů a gest. Objevuji její zásluhou znovu a znovu sebe.

František A. Skála

V dílně stále někdo nechává nedokončené masky. Většinou dám studentům ještě zhruba rok jako rezervu na dokončení a pak to dodělám. V podstatě mi nic jiného nezbývá. Pak to musím mít doma a nebo s tím prudim někde ve společnosti.