V olejomalbách Rastislava Podhorského pozorujeme postavy v jednoduchých, ale o to znepokojivějších situacích. Jsou zachyceny v intimních a často absurdních performativních momentech, čímž zpochybňují prezentovanou realitu a otevírají mnohé otázky. Autor využívá symboliku banálních předmětů nebo řeči těla, které spojuje do originálních kompozicí vytvářejících pocit bezčasí, ale zároveň i naléhavé dočasnosti. Přestože nenabízí jednoznačné odpovědi, pouhými narativy spouští vlnu interpretací, asociací a introspektivních zkušeností. Obrazům dominuje ospalé tempo, snová atmosféra či příklon k melancholii a blíže nespecifikované tíživosti. Vnímáme pocit (ne)bezpečí, sledujeme křehkost a zranitelnost, ale i stimulující surreálné a magické momenty.