Díla Gábora Pintéra působí jako malířské koláže, které spojuje dominantní dvoubarevný akcent. Autor v olejomalbách přirozeně přechází od realistických k expresivním a stylizovaným zobrazením, přičemž buduje tradiční malířské kompozice, v nichž kombinuje vlastní fantazii, nalezené obrázky či citace z dějin umění. Obrazové fragmenty působí jako vytržené ze snů a spojují se do nelineárních narativů, které aktivují divákovu imaginaci a pohrávají si s jeho pozorností. V emocionálně rozptýlených situacích spojuje humor a ironii, ale také společenskou kritiku či momenty rozteklé pomíjivosti v iracionálních juxtapozicích.