Titania Seidl přistupuje k malbě intuitivně, přičemž vychází ze svých osobních zkušeností a poznatků. Na pozadí ideově a vizuálně navrstvených děl stojí zájem o vztah mezi malířskými formami, různými vizuálními styly, barevnými kombinacemi, historickými obdobími a významovými souvislostmi mezi zobrazenými motivy. Ve svých dílech cituje historické předobrazy, které propojuje s bizarními útržky z různých digitálních a fyzických zdrojů a zároveň je kombinuje s fragmenty z vlastního života. Autorka nenabízí lineární narativ, sledujeme spíše koláž různých významů a dějů, ve kterých se pojí minulost se současností, fikce s realitou a intimní s veřejným. Na plátnech nebo drobných dřevěných deskách se objevují náznaky přírodních živlů, fragmenty lidských těl, ruce a gesta, symboly ovoce či inspirace jejich organickými tvary.